Vanilka lusk Tahitensis Indonesie (1 Ks)

Vanilka Tahitensis Indonesie

Latinský název: Vanilla tahitensis

Různe druhy názvu: Vanilkové lusky, celá, fazole, beans apod.

Země původu: Indonesie

Odrůda: Tahitensis. Jedná se o mladší odrůdu se svěží vůní.

Tento vzácný druh vanilky vznikl asi před pěti sty lety v Guatemale zkřížením pěstovaného vanilovníku plocholistého (Vanilla Planifolia) s divoce rostoucím vanilovníkem Vanilla odorata. Z Guatemaly vanilku vyvezli Španělé na Filipíny a odtud jej v roce 1848 dovezl na Tahiti francouzský admirál Alphonse Hamelin jako dar tahitskému guvernérovi. Vanilkovník je lianovitá orchidej, pěstovaná právě pro svoje plody - tobolky. Vanilka je původem z Mexika a střední Ameriky, kde ji původní obyvatellé nazývali tlilxochitl (černý lusk). Do Evropy bylo toto koření dovezeno v 16. století a stalo se velmi žádaným. Nyní je pěstována především na Madagaskaru, na ostrovech Réunion (dříve Bourbon), Mauricius, Komory, v Indonésii, na Tahiti, ale také na Srí Lance, Bahamách i v Africe (Uganda).

Vůně a chuť: Nejdůležitější látkou vanilky je vanilin, který dává příjemnou vůni a sladkou chuť tohoto koření. Vzhledem k vysoké ceně, byla vyrobena ve 20. století náhražka tzv. ethylvanilin.

Délka lusku: 13 - 17 cm

Šířka (masitost): cca 5 - 8 mm

Podíl vanilinu: cca 2,1 %

Podíl vlhkosti: min. 25 %

Příprava: Nejcennější je obsah vanilkového lusku tvořený drobnými černými zrníčky. Vanilkový lusk podélně rozřízneme a vyškrábeme zrníčka tupou stranou nože.

Co s luskem, který jsme zbavili zrníček? Takovéto lusky můžeme ještě použít např. do svařeného vína, vyvařit v pudinku, horkém mléce nebo vložit do sklenice s cukrem. Přibližně za dva týdny budete mít vlastní vanilkový cukr. 

Můžete si vytvořit také vlastní vanilkový extrakt, a to za použití cca 3 lusků (celých nebo zbavených zrníček) a 100 ml alkoholu. Necháte louhovat cca 6 - 30 týdnů.

Uchovávání vanilky: po rozbalení skladujte v uzavřené nádobě, kterou občas odvětrávejte. Vanilku skladujeme při pokojové teplotě. Neukládejte do lednice, došlo by k vysrážení vanilinu a aromatických olejů na povrchu lusku v podobě malých krystalků. 

Pozitivní účinky:

• Vanilka je bohatá na vitamín B, jež dodává energii, podporuje správnou funkci enzymů a reguluje metabolismus.
• Obsahuje také draslík, který usměrňuje krevní tlak a pulz.
• Používá se pro lepší zažívání, omezení střevních plynů a snížení horečky.

Použití: K přípravě sladkých jídel, pochutin, moučníků, nápojů, vaječných krémů, čokolád, kávy. Vanilka je také neodmyslitelnou součástí vanilkové zmrzliny, kterou jako první začali vyrábět francouzi. Používá se také k ochucení hořkých bylinných léků, jako afrodiziakum nebo alternativa cukru.

Pěstování: Vanilku pěstovali v jižním Mexiku již tamní indiáni dávno před příchodem španělských dobyvatelů. Do Evropy přivezl vanilkovník údajně Hernán Cortés v roce 1520. První vanilková orchidej v Evropě vykvetla v roce 1806 v Londýně, plody se však nikdy neobjevily. Orchidej totiž pro vzklíčení potřebuje zvláštní substrát s určitou houbou. Květ kvete pouze necelých 24 hodin - v tuto dobu ji může opylit pouze včela medonoska (rod Melipona). Tato včela se vyskytuje pouze v neotropických oblastech, jako je střední Amerika, Mexiko, Yucatán, karibské ostrovy, Florida aj. V roce 1841 dvanáctiletý chlapec z ostrova Réunion přišel na způsob, jak rostlinu opylovat ručně, a tato metoda znamenala konec mexického monopolu. 

Tobolky dorůstají délky 15-30 cm a na rostlině dozrávají 8-9 měsíců. Pro dosažení typické barvy a vůně se musí toholky dále zpracovat. První metoda je suchá, neboli mexická metoda. Tobolky se střídavě suší na slunci a potí ve stínu. Nejprve je vystaví na několik hodin prudkému slunci, po prohřátí je pevně zabalí a přes noc uloží do místnosti, aby se „zapotily“. Mokrá metoda (fermentace) se používá spíše na Madagaskaru a Reunionu. Plody tam spaří na 20-30 vteřin vařící vodou a pak je suší. Jak tobolka se semeny zraje a vysychá, postupně krystalizuje, semena se třpytí, jako by byla pokryta diamantovým prachem a začnou vydávat lahodné, sladké aroma.